Moderní technologie

Zadání znělo detektivní povídka, ovšem mne zaboha ne a ne napadnout něco, co by se vešlo na stránku a půl... takže jsem se s tím nakonec popasovala dost zvláštně.

„Opatrně, na nic nesahejte, pokud vám to výslovně nepřikážu,“ vyzval inspektor Brouček chlapce a zamračeně si změřil celý nevelký pokoj. „No, tak copak tady máme?“ otázal se a upřel na studenta tázavý pohled.

Mladík si posunul brýle na čele a nervózně se rozhlédl. „Vrah patrně utekl oknem,“ řekl pak váhavě.

„Zajisté, to dá rozum, jinak by to okno nebylo otevřené, že ano,“ přitakal Brouček a sepjal ruce pod svým zakulaceným bříškem. „Co vidíte dál, pane kolego?“

„Ehm… otevřený šuplík?“ navrhl mladý elév nesměle.

„Ano, a v něm?“ otázal se líně inspektor Brouček a mladík několika kroky opatrně obešel tratoliště krve na podlaze.

„Složka na dokumenty… bez dokumentů.“ Elév nahlížel do zásuvky, jako kdyby se bál, že z ní něco vyskočí a kousne ho.

„No vida,“ odvětil ten. „Jsou nějak označené?“

„Firemní účet,“ přečetl poslušně mladíček.

„Ale, ale, ale… to jsou věci, co z toho usoudíte, pane kolego?“ zeptal se inspektor a palci sepjatých rukou točil mlýnek.

Student překvapeně zamrkal a zmateně se rozhlédl po pokoji, hledaje další nápovědu. Po chvíli ticha si inspektor dlouze povzdychl, poškrábal se na nose a s rukama sepnutýma za zády začal rázovat po místě činu.

„Ach jo, pane kolego, s váma je kříž. Radši si pište poznámky, ano? Musíte v tom mít systém, jinak nic nevyřešíte, rozumíte? Tak podívejte:“ Inspektor s dlouhým syčivým zvukem vtáhl vzduch do nozder, ale pak se zarazil. Chlapec horečně hrabošil ve své brašně, než konečně vítězoslavně vytáhl malý ošoupaný bloček a okousanou propisku.

„Tak podívejte,“ zopakoval důrazně inspektor, „oběť, průmyslník Žouželka, byl zavražděn mezi šestou a sedmou večerní. Byl zastřelen pistolí ráže 9 mm z blízkosti. V době vraždy v domě nikdo z domácích nebyl, ovšem dá se předpokládat, že oběť pachatele znala – před incidentem zřejmě pili kávu, kterou však nedopili,“ máchl inspektor rukou ke dvěma šálkům na stole. „Motivem vraždy bude s největší pravděpodobností touha po firmě a hlavně penězích pana Žouželky, pachatel sebral dokumenty příslušející k firemnímu účtu, tudíž má přístup k na něm uloženým financím. Vrah tedy přišel za Žouželkou z nejspíš pracovních důvodů a během debaty ho zavraždil, sebral dokumenty a uprchl oknem na zahradu.“

„A-ale pod oknem nejsou žádné stopy,“ ozval se opatrně student.

Inspektor se zamračil. „Pachatel měl svůj čin dobře rozmyšlený,“ prohlásil. „Věděl, co dělá, a stopy důkladně zahladil. Vsadím se, že ani na tom hrnku nenajdete žádné otisky prstů.“

Elévovi bleskla v očích jiskra pochopení a obdivu, než opět sklonil hlavu k sešitu a pokračoval v usilovném psaní.

„Tak, pane kolego, tenhle případ je snazší, než jsme mysleli,“ uzavřel inspektor a opět si složil ruce na břicho. Mladík překvapeně vzhlédl. „No, pane kolego, myslím, že můžeme s určitostí říci, kdo je pachatel, nebo snad ne?“

Mladík ztuhl s propiskou uprostřed slova. „P-prosím, p-pane inspektore? V-vážně?!“ vydechl zcela konsternován.

Inspektor se samolibě usmál. „Pochopitelně. Ale nebojte, pane kolego, k tomu se dopracujete. Vrahem je Žouželkův společník ve firmě, chtěl celou firmu jen pro sebe, tak průmyslníka zabil. Jasné jako facka.“

Do dveří pokoje vběhl udýchaný policista.

„Pane inspektore!“ zvolal.

„Pane poručíku, jdete jako na zavolanou. Nechte zatknout pana Kubelíka, Žouželkova společníka, zabil Žouželku, protože chtěl celý podnik jenom pro sebe.“

Policista zůstal stát ve dveřích jako opařený. Po chvilce se vzpamatoval a překvapeně zamžikal.

„Co prosím, pane inspektore?“ zeptal se šokovaně.

„Mluvím snad tatarsky?!“ zavrčel inspektor Brouček. „Zatkněte Kubelíka! Šup!“

„Ale… já vám právě… přišel říct, že už jsme pachatele zatkli…“ vysoukal ze sebe opatrně policejní poručík. „Ale… o žádném Kubelíkovi nevím, co to má znamenat?“

„Co to tu plácáte?!“ rozhořčil se inspektor. „A koho jste tedy zatkli?!“

„No, Žouželku… mladšího – jeho syna. Zabil otce, protože potřeboval peníze na drogy…“ popisoval poručík, poněkud vyděšen.

„Ale prosímvás, kdo vám nakukal takovou blbost?! Žouželku zabil jeho společník Kubelík!“

Poručík polkl a ukázal do rohu místnosti. „Nevím, jak jste přišel na tuto informaci, ale podle té bezpečnostní kamery támhle, která to celé nahrála, to byl jistojistě mladý Žouželka…“

Inspektorův pohled sledoval směr, kterým mířily poručíkovy prsty. Pak inspektorova pyšná kulatá postavička splaskla jako propíchnutý balónek. „Zatracený moderní technologie,“ zabručel si pod vousy a rázně vyšel z místnosti.